< stalking, stalker, úporné pronásledování

STALKING

Anglosaské studie udávají, že zhruba 4–7,2 % mužů a 12–17,5 % žen už aspoň jednou v životě na vlastní kůži poznalo, co je to stalking. To znamená, že stalking je jev velice rozšířený. V první německé studii o prevalenci stalkingu uvedlo 11,6 % dotázaných, že byli minimálně jednou v životě obětí stalkera. Mezi oběťmi bylo 87,2 % žen a 12,8 % mužů5, 6. Stalking je významným fenoménem i pro kriminalistiku, neboť může předznamenávat závažné násilné trestné činy. Při zkoumání 141 případů žen, jež byly usmrceny svými bývalými partnery, se zjistilo, že v 76 % případů se pachatel projevoval jako stalker. I pro německou trestněprávní praxi se stalking stává významným jevem. 34,6 % stalkerů svým obětem výslovně vyhrožuje a ve 30,4 % případů skutečně následuje násilné jednání. To znamená, že stalking v žádném případě nelze bagatelizovat jako neškodné obtěžování. Naopak. Přinejmenším v určitých rizikových situacích je nutno ve stalkingu spatřovat předzvěst konkrétních násilných činů.

Stalking představuje pro postiženou oběť chronický stres, který může vyvolávat fyzické či duševní onemocnění, popř. může takový stav udržovat. Studie, které se zabývaly důsledky stalkingu na oběť, ukázaly, že pronásledované osoby mají často závažné zdravotní potíže a že trpí symptomy posttraumatické zátěže, depresí, všeobecným strachem nebo jinými psychickými poruchami.

První německá studie o stalkingu ukazuje, že momentální psychický stav obětí stalkingu je ve srovnání s nepostiženou populací výrazně narušen. Na stupnici psychických pocitů, kterou vypracovala WHO, vykazuje kritické hodnoty blížící se depresivnímu stavu více než polovina obětí stalkingu, zatímco u osob stalkingem nepostižených je to pouze 27 %. V jiné studii, která se zabývala zvláštními symptomy, měly oběti stalkingu na všech zkoumaných stupnicích (deprese, somatické symptomy, pocit strachu a stresová zátěž) daleko vyšší hodnoty než osoby, jež stalkingu vystaveny nebyly.

Jsou nejrůznější způsoby, jimiž se stalker snaží svoji oběť pronásledovat a vyhrožovat jí. Nejčastěji při stalkingu stalker užívá metody, jako jsou telefonáty, dopisy, faxy, e-maily, SMS, popř.stalker oběť pronásleduje, číhá na ni, potuluje se v její blízkosti,nebo posílá dárky. Stalker si také jejím jménem objednává, poškozuje její majetek, narušuje domovní svobodu oběti, vyhrožuje jí, ubližuje jí na zdraví. Při stalkingu je rovněž námé je též agresivní násilnické chování a sexuální obtěžování, kterého se stalker dopouští na oběti. Stalking je problémem dlouhodobého charakteru, při němž je oběť vystavena nejrůznějším druhům obtěžování. Pro oběť stalkingu to představuje chronický a stěží kontrolovatelný stres, jemuž je více či méně vystavena a proti němuž je bezbranná.

Následující výklad je třeba chápat jako ideální konstelaci, nemůže proto v žádném případě nahradit analýzu konkrétního případu. Při posuzování trestnosti stalkera a vypracování prognózy jeho dalšího vývoje je kromě toho v mnoha případech stalkingu nutné, aby znalec měl kromě fundovaných znalostí z kriminalistiky také speciální znalosti o typologii stalkingu a jeho projevech.

Pro posouzení trestnosti a stanovení prognózy dalšího chování stalkera nám může pomoci vícerozměrná klasifikace, jež zahrnuje následující tři úrovně:
1. psychopatologii,
2. vztah mezi stalkerem a jeho obětí,
3. motivaci.