Historie pojmu STALKING

Pojem „stalking“ se začal používat v devadesátých letech v USA a označoval způsob chování, kdy se pachatel zaměří na nějakého člověka, po němž potom slídí, pronásleduje ho, obtěžuje, hrozí mu, případně ho fyzicky napadá a ve vzácných případech dokonce usmrtí. Takovéto chování vyvolává u oběti pocit strachu. Třebaže se výraz stalking objevil teprve nedávno, velice rychle se ukázalo, že problémům spojeným s jevem stalking by se měla věnovat větší pozornost. Platí to pro politiky, justici, lékařství, policii a mnoho dalších společensky relevantních oblastí. Výrazem této skutečnosti je i konference Německé soudcovské akademie, která se konala ve dnech 10.–14. 10. 2005 ve Wustrau a která se tématu stalking rovněž věnovala.

Protože se s danou problematikou stalkingu setkáváme v praxi stále častěji, stručně se v následujícím článku zmíníme o aktuálním stavu ve výzkumu stalkingu a poté se zaměříme především na psychiatrické aspekty stalkingu a na posuzování nebezpečnosti stalkerů.

Jsou nejrůznější způsoby, jimiž se stalker snaží svoji oběť pronásledovat a vyhrožovat jí. Nejčastěji při tom stalker používá takových metod, jako jsou telefonáty, dopisy, faxy, e-maily, SMS, popř. stalker oběť pronásleduje, číhá na ni, potuluje se v její blízkosti, nebo jí posílá dárky. Stalker také může užívat jméno oběti pro objednávky věcí, poškozuje její majetek, narušuje domovní svobodu oběti, vyhrožuje jí, ubližuje jí na zdraví. Známé je též agresivní násilnické chování a sexuální obtěžování stalkera. Stalking je problémem dlouhodobého charakteru, při němž je oběť vystavena nejrůznějším druhům obtěžování. Pro oběť to představuje chronický a stěží kontrolovatelný stres, jemuž je více či méně vystavena a proti němuž je bezbranná.